Myslím, tedy existuji je věta francouzského filozofa René Descarta Jeho latinská podoba se překládá jako Cogito, ergo sum ale původně je napsán ve francouzštině: Je pense, donc je suis To je obsaženo v Descartově knize "Pojednání o metodě" z roku 1637.

Nejdoslovnější překlad původní věty by vlastně zněl "Myslím, tedy jsem".

Význam věty "Myslím, tedy jsem" byl základním kamenem osvícenské vize, protože kladl lidský rozum jako jediná forma existence .

René Descartes je považován za zakladatele moderní filozofie.

Toto slovní spojení vzniklo, když se Descartes snažil nastínit metodologii, která by vysvětlila, co by bylo "pravdivé poznání". Filozofovo myšlení vycházelo z absolutní pochybnosti, neboť chtěl dosáhnout absolutního, nezpochybnitelného a nezvratného poznání.

K tomu však bylo nutné zpochybnit vše, co již bylo na svém místě.

Jediné, o čem Descartes nemohl pochybovat, byly jeho vlastní pochybnosti, a tedy i jeho myšlení.

Pokud jedinec o všem pochybuje, jeho myšlenka existuje, a pokud existuje, existuje i jedinec.

Věta "Myslím, tedy existuji" je jádrem jeho filosofického myšlení a celé jeho metody. Prostřednictvím knihy "Pojednání o metodě" se filosof zabývá hyperbolickým pochybováním, pochybováním o všem, nepřijetím žádné pravdy.

Z Descartových meditací je patrné, že jeho snahou je najít pravdu a postavit poznání na pevných základech.

Proto je nutné, aby odmítal vše, co vyvolává jakékoliv pochybnosti a vyvolává pochybnosti o všem.

To, co je předkládáno smyslům, může vyvolat pochybnosti, vždyť smysly mohou jedince často klamat. Stejně tak nelze věřit snům, protože nevycházejí ze skutečných věcí.

Navíc i "exaktní" věda, jako jsou matematická paradigmata, zůstává stranou: jedinec musí popřít vše, co je mu předkládáno jako předem jisté.

Descartes pochybuje o všem a nemůže odmítnout, že pochybnost existuje. Protože pochybnost vzešla z jeho tázání, filozof předpokládá, že první pravdou je "myslím, tedy existuji".

Toto je tedy první tvrzení, které filosof považuje za pravdivé.

Kartézská metoda

V polovině 17. století existovala silná vazba mezi filozofií a přírodními vědami.

Neexistovala žádná konkrétní vědecká metoda a pravidly rozlišování společnosti a všech jejích jevů se řídilo filozofické myšlení.

Se vznikem nové myšlenkové školy nebo filozofického návrhu se změnil i způsob chápání světa a dokonce i samotná věda.

Absolutní pravdy byly rychle "nahrazeny", což Descarta velmi rozčilovalo.

Jeho cíl - dosáhnout absolutní pravdy, která by nemohla být zpochybněna - se stal pilířem karteziánské metody a byl podložen pochybnostmi.

Jeho myšlení nakonec vyústilo v rozkol mezi tradiční aristotelskou a středověkou filozofií, což usnadnilo otevření cesty k vědecké metodě a moderní filozofii.