Federalismus V tomto modelu existuje ústřední vláda, ale zároveň existují i nižší územní celky, které se dělí o moc. Vznikají tak různé správní úrovně, každá s vlastními atributy, kompetencemi a podíly na moci.

V rámci jednoho politického systému tak existuje centrální (federální) vláda a regionální vlády, které jsou zodpovědné za správu jednotlivých částí území státu.

Federalismus v Brazílii

Poté, co jsme si vysvětlili, co je federalismus, můžeme probrat něco málo z jeho historie v naší zemi. V brazilském císařství, které existovalo mezi získáním nezávislosti v roce 1822 a vyhlášením republiky v roce 1889, existovala silná centralizace veřejné správy pod ústřední vládou (Kabinetem brazilského císařství). Například prezidenti provincií, tehdejší obdoba toho, co dnes nazýváme guvernéry, byli v Brazílii od roku 1822 do roku 1889.států, byly vybrány ústřední vládou.

Ruy Barbosa je příkladem politika, který v posledních letech brazilského císařství hájil federalistický model uspořádání země.

V Brazílii byl od roku 1889, kdy byla vyhlášena republika a svržena monarchie, přijat federalistický model, který sloužil zájmům regionálních elit, jež byly nespokojeny s kontrolou centrální moci nad bývalými provinciemi císařství, které se s nástupem republikánského režimu začaly nazývat státy.

Současná brazilská ústava, která byla vyhlášena v roce 1988 po skončení vojenského režimu, rovněž zavádí model federativního uspořádání a rozděluje pravomoci mezi obce, státy a Unii.

Ústava z roku 1988 je sedmou ústavou v dějinách nezávislé Brazílie, předcházely jí ústava z roku 1824 (z období brazilského císařství), ústava z roku 1891 (první z období republiky), ústava z roku 1934 (vyhlášená po revoluci v roce 1930), ústava z roku 1937 (z období diktatury Estado Novo, kterou vyhlásil Getúlio Vargas), ústava z roku 1946 (vyhlášená po skončení diktátorského režimu Estado Novo), ústava z roku 1967(Někteří autoři se domnívají, že změny provedené v ústavě z roku 1967 ústavním dodatkem č. 1 daly vzniknout ústavě, kterou je třeba považovat za novou.

Ze zemí, které si osvojily federativní model, lze jmenovat Německo, Argentinu, Austrálii, Brazílii, Kanadu, Indii a Švýcarsko. Někteří poukazují na Evropskou unii jako na průkopnický model uplatňování federalismu na nadnárodní úrovni, tj. uplatňování federalismu v unii národních států.

Jaký je účel federalismu?

Federalismus usiluje o udržení vyváženého rozdělení moci mezi ústřední mocí, které náleží suverenita, a federativními jednotkami tvořícími federaci. Tímto způsobem je možné sladit národní jednotu s poskytnutím široké autonomie obyvatelstvu a správním orgánům území, která jsou součástí federace. Území, jako jsou státy, tak mohou mít zákony a politiky, které jsouodpovídající jejich specifikům a uspokojující zájmy jejich obyvatel, s výjimkou pravomocí vyhrazených výhradně ústřední vládě.

Federalismus je navíc obvykle vnímán jako bariéra proti špatným, nevhodným nebo tyranským politikám, o nichž může rozhodovat centrální vláda, neboť poskytuje legitimitu a právní nástroje pro jednotlivé regionální vlády, aby odmítly uplatňování nevhodných nebo despotických opatření.

Ve Spojených státech, jejichž příklad sloužil a slouží jako vzor a inspirace pro mnohé zastánce federalismu, se hledal kompromis mezi pociťovanou potřebou posílit centrální moc, jíž model přijatý brzy po získání nezávislosti a upravený Články konfederace a Věčnou unií přiznával jen malé praktické pravomoci, a zájmem států, již dříve existujícím v rámciod kolonií k nezávislosti, a to v tom, že mají správní a zákonodárnou autonomii, tj. rozhodují o své vlastní politice a vytvářejí vlastní zákony.

Tento kompromis mezi místní autonomií a centrální mocí představoval federalismus pro tvůrce Ústavy Spojených států, právního dokumentu, který nahradil Články Konfederace a Věčnou unii a dodnes je nejvyšším zákonem Spojených států.

Federální model, který přijaly Spojené státy, zahrnuje ústřední vládu, která má na starosti například zahraniční věci a obranu státu, a federativní jednotky, státy, které mají širokou legislativní a správní autonomii.

Charakteristika federalismu

Pro pochopení konceptu federalismu je užitečné analyzovat některé charakteristiky tohoto modelu.

V rámci federativní formy státního zřízení je území státu rozděleno na oblasti, např. státy, jejichž vlády jsou vybaveny specifickými kompetencemi, atributy a pravomocemi, disponují širokou autonomií při tvorbě zákonů a správě svého území, přičemž otázky, iniciativy a pravomoci jsou vyhrazeny centrální vládě. Politická decentralizace jejedním ze znaků federalismu.

Ve federalistickém modelu neexistuje hierarchie mezi federativními jednotkami, které tvoří federaci. Jedna nezasahuje do zákonů ani správy druhé. Federativní jednotky jsou mezi sebou autonomní, ačkoli nemají suverenitu, která náleží centrální moci.

Nestanoví ani hierarchii mezi federativními jednotkami a spolkovým státem, z nichž každá má své vlastní pravomoci a oblasti působnosti.

Spolupráce mezi federálními jednotkami a ústřední vládou je častým rysem federativních modelů uspořádání státu.

Federaci můžeme porovnat s konfederací, což je model, v němž jednotlivé státy mají nejen autonomii, jako je tomu v případě federace, ale také suverenitu a zachovávají si, přinejmenším implicitně, právo na secesi, tj. vystoupení z konfederace. Konfederace jsou navíc často zakládány smlouvami, zatímco federace jsou obvykle zakládány ústavami.

Jaký je rozdíl mezi svrchovaností a autonomií? Jaký je rozdíl mezi tím, zda má stát jednu nebo druhou vlastnost? Svrchovanost označuje schopnost státu hájit nadřazenost svých rozhodnutí. Autonomie je označení pro schopnost státu spravovat své území a rozhodovat o své politice.

Federace odborových svazů

Jak již bylo uvedeno výše, pojem federalismus se používá především pro označení formy organizace státu. Pro širší a úplnější pohled na význam pojmu federalismus lze však dodat, že se používá i pro organizaci jiných entit tvořených lidmi.

Příkladem aplikace federalismu na organizaci něčeho jiného než státu je odborová federace. Jedná se o model, v němž existuje ústřední odborový subjekt, na nějž jsou napojeny sekce nebo konfederace, které jsou vybaveny autonomií při rozhodování.